 |
|
"V životě se někdy něco přihodí, po smrti už nic", říkávala naše babička - a měla pravdu.
Jako: manžel na služební cestě, ženská sama doma, prázdná náruč, do toho si pohledný soused, jen tak v pantoflích, přijde vypůjčit žárovku.
Ženy jsou slabá stvoření a tak se to stalo. Když ho k ránu vyprovázela, pro jistotu ani v předsíni nerozsvítila a sotva za ním klaply dveře, pečlivě, přepečlivě odstranila stopy své noční návštěvy. A za pár hodin na to bouřlivě a upřímně vítá manžela, pomáhá mu z kabátu, podává trepky. V tu ránu ztuhne, že by se v ní krve nedořezal. Ze země se na manžela šklebí jedna světlá a druhá černá pánská pantofle. Vysvětlovat v této situaci něco, nemělo význam.
Mužský je od přírody neurvalec a nepochopil by slabou ženskou...
|
|